Choď na obsah Choď na menu
 


BÁSEŇ OD STARENKY

9. 11. 2012

Tento text by sa mal stať povinným študijnym materiálom pre veškerý
zdravotnicky personál !!!

 

 

BÁSEŇ STAŘENY

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě
nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku.
personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila,
že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

Mladá dívka je pořád ve mně
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.

Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?

Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala, než jsem se bezmocná až sem k
vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let s bratry a sestrami
slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích, dychtivou prvních lásek a
pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu, mám z budoucnosti
strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný, na stará kolena nadělá z
nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije a srdce jí, byť hořce, tam
uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá, vždyť pořád miluje a
nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte, Neuvidíte seschlou
stařenu, Teď už - MĚ uvidíte!

-----------------------------------------------

pfč tramtária + falkworld - čiMči - sLOVEnsko

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Úhol pohľadu

(Vrajka, 6. 2. 2014 22:17)

Máme oči a nevidím, máme uši a nepočujeme....
Bože, otvor naše oči aj uši.... aj naše srdce, nech nie sme ľahostajní, slepí a hluchí, nech vidíme človeka... a v človekovi Teba!

Ja viem...

(peťo tulák, 14. 11. 2012 7:12)

...teta Jojka, že je to parádna básnička, preto som si ju sem zaradil a podelil sa ňou aj s Tebou a potešujúce je, že aspoň niekto na ňu zareagoval.

A nie len pre zdravotníkov...

(Jojka, 9. 11. 2012 6:14)

...ale aj mnohých druhých, a mladých ! Je to krásna a dojemná báseň, a pravdivá !